Island

Asi v 7 hod. přišel nějaký hoch, chvilku se na něco personálu vyptával anglicky a pak se usadil proti mně. Posléze se položil na židle a spal.

Dává mi určité informace. Bydlel v hotelu Armády spásy a vřele jej doporučuje, naznačuje na mapě, kde se nachází a že snídaně tam stojí 65 korun(isl.). Nedoporučuje mi jít pěšky odtud, že je to prý daleko. No, ale já jsem dobrý chodec, pravda musím táhnout téměř 30 kg. Věnuje mi anglicky psanou knížku o Islandě (průvodce). Ke Gejzíru a vodopádu jel s místní turistickou kanceláří (stojí to asi 800 korun). Pořídím to laciněji normálními autobusy. Zvlášť, že je nepravděpodobné, že by nějaký výlet právě byl, je totiž zimní sezona a prakticky žádní turisté.

Mezitím také přestalo pršet a vysvitlo sluníčko. Vydávám se tedy na pouť.

Po skoro hodinové chůzi od hotelu s černými zastávkami (kufr se přece jenom brzy pronesl), jsem u Armády spásy. V recepci je nějaké děvče a na mojí otázku, mohu-li dostat pokoj, hledí nechápavě. Je tam ale nějaký mladík a ten překládá. Po dostavení se uniformovaného chlapíka sboru, dostávám pokoj 208 v II.patře. Pokojů tu bude asi dost. Je asi 11 hod.

Pokojík je 3×2 m s pohodlnou postelí, stolkem, pohodlnou židlí (křesílko), umyvadlem s teplou a studenou vodou zapáchající sirovodíkem, zrcadlo a skříň zabudovaná u zdi s ramínky. U okna je těleso ústředního topení (topení parou ze země). Jsem nadšen, Cena je 250 korun, to je únosné i pro mě.

Během pochůzky mezi 12-17 hod. jsem zjistil toto. Reykjavík se svými asi 70.000 obyvateli (asi 1/3 obyvatel Islandu leží při jedné zátoce na mírných vyvýšeninách. Z druhé strany zátoky a vůbec k severu a východu jsou vidět částečně zasněžené hory. Původní část měssta u přístavu je ze všelijakých domků jakoby periferních, často z vlnitého plechu. Ulice jsou úzké, asfaltované s nevalným povrchem. Na jednom náměstníčku je budova parlamentu (asi 62-65 členů). V jiném místě je správní budova a divadlo. Město zdobí četné sochy. Vzdálenější místa od středu (který ovšem střed města vůbec nepřipomíná) jsou z části z velmi pěkných vilek a v jednom místě roste sídliště s velkými činžáky (připomíná naše sídliště). Komunikace jsou bahnité, všude je v této době voda a sychravo. Je tu hodně kostelů. Jak v novém sídlišti tak i tu a tam ve středu města jsou zcela moderní obchody, jako kdekoliv jinde v Evropě. Jezdí tu celkem hodně aut a nejvíc je zastoupena naše Škoda (hlavně MB1000, dále Spartaky, ale i sem tam Škoda1200), dále VW a krabicové Jeep-y. Stromů je nepatrně, jenom tu a tam v některé zahrádce a pak v několika místech kolem města jsou nízké, teď to tu vypadá dosti smutně. Na jezírku plave plno kachen a labutí, které děti krmí. Na jednom návrší nad městem jsou vidět okrouhlé nádrže na páru (nebo horkou vodu), která je ze zemních zdrojů pro všemožné účely (jako topení) přiváděna z vícekilometrové vzdálenosti. Jezdí tu místní doprava – autobusy. Část ulic uvnitř města je jednosměrná a vyskytuje se tu hodně světelných semaforů pro auta a chodce.

Po 17 hod. jdu do „Café Trod“, kde má být ten Němec. Vskutku tam je, povídá s nějakým Australanem. Chvíli se bavíme. Onen Australan je tu u nějaké dopravní společnosti už rok a teď už toho má dost a jede někam jinam, kam to ještě neví. Brzy odchází. Dávám si kávu (25 kr), je to na tři šálky a k tomu mléko. Později si dávám dle příkladu onoho Němce třetinku mléka (18 kr). Společnost tu je jen z mladých lidí. Starší jsou výjimkou. Převážně děvčata 15-17 let. Pár hochů. U vedlejšího stolu sedí asi tak 35letí Jugoslávci s jedním Italem. Ten si po chvíli sedá k nám pod záminkou, že hledá nějaké lidi od lodí, chce pryč. V Německu, kde byl 5 let se seznámil s Islanďankou, a ta mu řekla, že zde nalezne dobrou práci. Přijel s ní, ale práci nesehnal. Je číšník, ale chtěl lovit třeba ryby. Žije tak s ní již 6 měsíců a ona ho živí. Kupodivu nemají proti tomu nic ani rodiče. Sám je ovšem se stavem nespokojen. Nemá peníze a chtěl by někam pryč. Zde je totiž teď nezaměstnanost, protože je málo ryb v moři. Údajně k tomu přispívá i ruská ohromná flotila, proti ní se nemohou Islanďani se svými kocábkami uplatnit. Také před rokem klesla cena islandské koruny (z 25 k za 1$ na 89 kr). Takže tu prožívají krizi, z níž zatím není východiska. Dále mluvil o tom, že se tu nekrade, žádní zločinci, Islanďané jsou klidné povahy. Ač se tu v restauracích nesmí pít a také mimo trochu vína nečepuje alkohol, je tu hodně opilých. Každý si dá Coca-colu a z kapsi vytáhne lahvičku whisky. To jsem konečně viděl i v této restauraci. Dívky jsou tu docela hezké a brzy vyspělé, a to tak, že se často v 15letech stávají svobodnými matkami. Zde se proti tomu úředně nic nedělá a prý i rodiče to neberou tragicky, jen to děvče samé má těžký život.

Německy se takto bavíme až do 10 hodin.

Zajímavé je toto: Na Islandě může každý po pěti letech pobytu dostat občanství a přitom je mu změněno jméno podle islandského vzoru, kdy se zamíchá i jméno otce. Islandština je vlastně stará norština.

9.4.2015 – středa

V 8:45 jsem na autobusovém nádraží za městem (směrem k letišti). Kupuji si jízdenku do Selfossu, stojí 95 korun. Vybírám si pohled (7 korun) a na poště, která tu je, známky (za 9 korun pro pohled letecky do Evropy).

V 9 hod. jede autobus jen s pár lidmi do Selfossu. Jízda trvá asi 1,5 hodiny. Jedeme krajinou, jež svojí smutností až bolí. Mírný poprašek sněhu způsobuje, že se zdá jakoby se jednalo o oraniště. Nikde stromeček nebo travička, zkrátka nic, jen láva, hlína (tmavá), později právě tak neutěšené kopce (měsíční krajina). Silnice je špatná, brzy končí asfalt i tak ne dobrý a je jen štěrkovaná vozovka plná děr, v nichž je voda. Okna autobusu jsou brzy hlavně na levé straně, kde sedím, od bláta zcela neprůhledná. Chvílemi prší, padají kroupy nebo sněží. Mraky se táhnou nízko nad zemí, jsou to takové chuchvalce až černé nebo hnědé mlhy. Fouká silný vítr. Že jsem vůbec někde, kde již lidská noha vkročila, lze poznat jen dle sloupů a drátů vysokého napětí, které se táhnou napříč krajinou, jinak zhola nic, snad jen sem tam nějaká dopravní značka, která se mi zdá skoro zbytečná. Jo a nějaká benzinová pumpa zcela opuštěná v prostoru, kde se dá koupit Pepsi-cola, což hlásá velká reklama.

Při sníždění východní části kopců vidím vesničku Hveragerdi, z níž stoupá na mnohých místech pára. Blíže pak jsou vidět četné skleníky. Páry unikající zde ze země využívají ke skleníkovému vytápění.

Jízda až sem trvala přesně 1 hodinu. Někteří cestující vystupují, někteří nastupují, řidič při několika zastávkách předával poštu a balíčky.

Pak pokračujeme pod dosti vysoko se zvedajícím pásem hor ještě asi půl hod. do Selfossu. Tam právě leje jako z konve. Ve větru se mi obrací deštník a brzy křehnou ruce. Snažím se v několika obchodech této vesničky doptat, kde vlastně je ten místní vodopád, ale nikdo nemluví anglicky, až v malém hotelu mi jakási baculatá dívka, komolící angličtinu jako já, říká, že zde vlastně žádný vodopád není, snad jen to málo pod mostem. Ani mě ta zpráva nerozčílila, spíš naopak, vždyť je-li Island takový, pak jej musím z této jeho stránky poznat.
Dělám pár snímků a pak se rozhodují, že nebudu skoro 2 hodiny čekat, že zkusím stop. Pár aut jsem předtím viděl po silnici jet, tak snad pojedou další.

Mávám na náklaďák, zastavuje. Ukazuji mu na mapě, že chci do Hveragerdi. Vyslovit to nemohu, v islandštině to zní trochu jinak.

Nemáme si co říci, protože oba víme, že se stejně nedomluvíme. Jedeme tak mlčky, jen skřípání kol na silnici, bouchání četných z vozovek vyletujících kamenů do auta a budba z rádia. Toto i četná jiná auta jsou vybavena vysílačkou. K tomu jsou opatřena dlouhou tyčovitou anténou, občas se ozývá z ní nějaký hlas, na nějž ale řidič nereaguje,
Ve vesnici Hveragerdi vystupuji. Ve větru a kroupové vánici fotografuji skleníky a bublající a kouřící vodu z nitra země. Pára, která mě občas zahaluje je cítit silně sirovodíkem.

10 min. před 12 hod. stopuji další náklaďák, se kterým opět mlčky jedu. Na temeni kopců mi řidič zastavuje, když viděl, jak přes okno fotografuji. Přesně za hodinu jízdy jsme v Reykjavíku.

Procházím ještě západní část města mezi samými sympatickými vilkami. Před 14.hod. si kupuji dva filmy a čokoládu (25,10 Kr). Sedám si do té vinárny jako včera a piji kávu.

Asi po půl hod. přichází ten Němec. Později si sedáme ke dvěma Jugoslávcům. Jsou tu již 10 let. Ten jeden se ale chce vrátit domů, až se poměry v Juboslávii zlepší. Také jeden Ital si k nám přisedá, je tu již 15 let a má za ženu Islanďanku. Posléze přichází i ten včerejší nezaměstnaný Ital a nakonec ta jeho dívka, která říká, že v celém Reykjavíku bude nyní dvoudenní stávka. Na moji otázku, zda-li jim někdo zaplatí ušlý výdělek, říká, že když se jedná o tak krátkou stávku, pak ne, jinak při delším období by dostali podporu. Stávka je pro zvednutí nejnižších platů.

V sedm hodin se společnost rozchází a ještě asi hodinu mi podává ten Němec, kterému je dnes mimochodem 21 let (myslel jsem víc), informace. Pak mě upozorňuje, že islandské peníze nikde mimo Island neproměňují. Je tak dobrý, že mi proměňuje 270 korun, za 3$. Zbytek potřebuji jen na autobus na letiště (75 korun). V osm hod. se rozcházíme, on je přesvědčen, že v Americe zůstanu, já ne. Jdu do hotelu, kde jsem si nechal zavazadla, a pak namáhavě putuji k hotelu Lefleidir, kde jsem po 9té hodině a kde čekám na autobus na letiště. Do 12 hodin píši poznámky.

Stav financí: 395 $; 227 švýc.Fr

21.7. pristava nase lod v Charlottentown v kanadske provincii Prince Edward Island (PEI). Behem vyletu z lodi si prohlizime mesto. Nejsou zde zadne vyskove stavby. Mimo mesto jsou pole a lesiky. Hlavnim produktem jsou brambory. Zastavujeme u “Konfederacniho mostu” vybudovaneho v letech 1992-97, ktery spojuje PEI se zbytkem Kanady. Odpoledne prochazim mestem na vlastni pest.
22.7. priplouva “Maasdam” do mesta Sydney v kanadske provincii Nova Scotia. Zde si beru vylet do Baddeck-u na ostrove Cape Bretonk museu Grahama Bell-a. Dalsi den je pristani v Halifaxu, jenz je hlavnim mestem Nova Scotia. Zde si mesto prohlizim sam. Nejdrive jdu nahoru k citadel a pak si prochazim vlastni mesto.
24.7. kotvi “Maasdam” v Bar Habor, Main v USA. Tender nas veze k brehu. Odtud autobusem po Bar Harbor a jeho okoli. V minulosti bohati Americane zde staveli vily.
25.7. nase lod pristava v Bostonu ve state Massachusetts v USA. Zde hodne pasazeru opousti lod a jini do ni nastupuji. Taxi me veze k Akvariu v centru mesta. Zde jsem na Long Wharf. Kupuji si jizdenku na 45 minut lodi po bostonskem pristavu a 1 hod. busem po meste. V Navy Yard vidim lod “USS Constitution” nazyvanou “Old Ironside.” Behem jizdy autobusem jsme upozorneni na vsechna zdejsi dulezita mista. Pak me taxi veze zpet k lodi. Den po odpluti z Bostonu je na mori protkany zajimavymi prednaskami.
27.7. “Maasdam” v mlze pomalu priplouva k “Cap-Aux Meules” na ostrove Magdalen v provincii Quebek v KANADE. Tender nas veze k ostrovu. Ten si prohlizime individualne. Pristi den kotvi nase lod v Bonne Bay na ostrove Newfoundland, jenz je dalsi provincii KANADY. Den na to kotvime v Red Bay na Labradoru, ktery je casti provincie Newfoundland Kanady.
Cely pristi den travime plavbou po oceane, nez kotvime u mestecka Nanortalik v Gronsku, jez je autonomni oblasti DANSKA. Tendrem k mestecku na pobrezi. Vidim zde gronskou vlajku predstavujici vychazejici slunce. Prochazim mezi domky a delam fotografie a video. Zadne stormy ci kere jen trava a lucni kvety a mezi nimi pampelisky. Nektere domky jsou velmi hezke. V Nanortalik zije 2,500 obyvatel. V celem Gronsku je 56,366 lidi. Dalsi den plujeme prulivem Prins Christian Sund v jihovychodnim Gronsku. Cely pristi den pak plujeme na vychod se zajimavymi prednaskami.
3.8. je nase prvni pristani na ISLANDU u mesta Isafjordur v severozapadnim cipu ostrova. Moje prvni navsteva Islandu od roku 1969. Odpoledne jedu na clunu k jednomu mistnimu ostruvku, abych videl zajimave “puffins” zajimave vypadajici arkticke ptaky. Den na to jsme u mestecka Akureyri na severnim pobrezi ostrova. Zdejsi lodni vylet nas privadi k velkemu vodopadu “Godafoss.” Odtud jedeme k jezeru “Myvatn.” Odpoledme navstevujeme misto, kde je puklina v miste, kde se setkava evropska a americka tektonicka deska. Uvnitr je horka voda. Dale mijime opusteny sirovy dul a pozdeji elektrarnu pohanenou vulkanickou parou. Dalsi den kotvime v Husavik-utez na severni strane Islandu. Po mestecku chodime jednotlive. Den na to jsme v hlubokem zalivu u Seydisfjordur na vychodnim pobrezi ostrova. Opet individualni prohlidka. Pristi den se jiz plavime ve smeru Skotska.
8.8. pristava nase lod v Invergorden ve Skotsku ve VB. Behem vyletu zastavujeme u “Colloden Battle Field,” kde se odehrala posledni bitva ve Velke Britanii 16.4.1746. Druha zastavka je u zamku “Cawdor,” ktery je umisteny v krasne zahrade a je stale majetkem rodiny Cawdor.
9.8. “Maasdam” kotvi u South Queensferry pobliz slavneho cantilever mostu na “Firth of Forth” (v zalivu reky Forth). Mistni lod nas veze na breh. Pak jiz pokracujeme autobusy k “Falkirk Wheel” (postavene v roce 2002), ktery velmi zajimavym zpusobem spojuje dva vertikalne vzdalene kanaly. My mame tuto zkusenost na jednom z clunu, ktery nas veze k nedaleke Antoniove zdi postavene v roce 142 n.l. Pak jdeme k jedne pevnosti, Rough Castle, v teto zdi. K nasi lodi se vracime kolem hradu, kde se narodila Mary Queen of Scots (Marie kralovna Skotu).
Po dni na mori, behem ktereho byl nemocny pasazer vyzvednut z lodi helikopterou, nase lod pristava v Rotterdam-u v HOLANDSKU 11.8. Zde vetsina pasazeru opousti lod a novi do ni nastupuji. Behem vyletu tehoz dne projizdime Rotterdam, jedeme po hrazich a prohlizime si vetrne mlyny “Kinderdjik Windmills.” V Holandsku byvalo az 10 tisic vetrnych mlynu, nyni jich je asi 1,000. Dostavame podrobny vyklad o drivejsim a nynejsim uziti techto mlynu. K lodi se vracime jinou cestou. Odpoledne odplouva “Maasdam” z Rotterdam-u po rece Maas do Severniho more a z neho do Kanalu La Manche. Po teto trase plujeme i dalsi den.
13.8. kotvime u Dunmore East v IRSKU. Tenderem k brehu a dale autobusem do mesta Waterford. Do letosniho jara zde byla slavna sklarna, kterou jsem navstivil pred sedmi lety. Odtud do Inistioge, kde navstevujeme “Woodstock Gardens.” Pak jedeme do New Ross-u, odkud pochazi rodina Kennedy (viz JFK). Zpet na lodi mame predstaveni umelcu z ostrova.
Den na to jsme u mola v Liverpool-u v Anglii (VB) . Vybiram si turu autobusem k hradu “Conway”v meste Conway ve Wales-u (VB) . Po asi 30 minutach prekracujeme hranice do Wales-u. O hodinu pozdeji prijizdime do mesta Conway, ktere je obehnano 1,2 km dlouhymi hradbami. Ruina mistniho hradu vystupuje nad mestem. Hrad byl postaven anglickym kralem Edwardem I. a dokoncen roku 1287. Tento kral vybudoval radu hradu, aby zabranil Welesanum v utocich na Anglicany.
15.8. “Maasdam” je v pristavu Greenock, zapadne od Glasgow ve Skotsku (UK) . Z lodi si jedu prohlednout hrad “Stirling.” Po 1,5 hod. jizdy jsme na miste. Dlouhou dobu zde byla pevnost. Nynejsi budovy pochazeji ze 14. az 16. stoleti, kdy zde byla residence skotskych stuartovskych kralu. Mary Queen of Scots zde byla korunovana. S pruvodcem si prohlizime cely hrad. Po navratu k lodi se tato odpoutava od mola. Pristi den pluje po Atlantskem oceane na sever.
17.8. pristava “Maasdam” u Torshavn na ostrovech Faroe, jenz jsou autonomni oblasti DANSKA. Shuttle bus spojuje lod s mestem. Prohlidka mesta je dnes na mych vlastnich nohach. Mesto Torshavn je na stranich svazujicich se k pristavu. Ostrovy Faroe maji vlastni menu. Faroe ostrovy a Gronsko nejsou casti EU, ac Dansko je. Potuluji se po meste a fotografuji. Jako posledni navstevuji pevnost zarostlou travou s majakem, odkud je krasny vyhled na mesto a jeho pristav.
Behem nocni plavby dosahuje nase lod mestecko Djupivogur na jiznim pobrezi ISLANDU. Tendrem (lodnim clunem) k pobrezi. Asi hodinu se prochazim po mestecku, nez se vracim do lodi. Po obede 19.8. “Maasdam” pristava v hlavnim meste Islandu, Reykjavik-u. Busem od lodi do mesta. Prochazim se po meste, kde jsem stravil 2 dny pred 40ti lety. Zcela nahodne prichazim k budove Armady spasy. Pred 40ti lety jsem spal v jejich hotelu, ale tuto budovu nepoznavam. Ptam se v jeji recepci, zda tato budova zde byla v roce 1969. Ano, byla. Byla postavena v roce 1912. Dalsi den se ucastnim autobusoveho zajezdu mimo Reykjavik. Prvni zastavka je u skleniku v Hveragerdi. Pak projizdime Selfoss, tj. misto kam jsem dojel autobusem pred 40ti lety v domeni, ze tam uvidim vodopad (foss), ale zadny jsem tehdy nenasel. Dale fotostop u sopky Kerid. Imposantni je dvouposchodovy vodopad Gullfoss. Obedvame v hotelu Geyser nedaleko gejsiru Geyser, po kterem jsou vsechny gejsiry pojmenovany. Odpoledne vidime rift valley (trhlinu v krajine), kde se americky a evropsky tektonicke desky od sebe vzdaluji. Nekde pobliz se sesel prvni islandsky parlament v roce 930 n.l. Pak zpet do Reykjavik-u. Tam zastavujeme u “Perlan.” Je to sklenena budova odkud je horka vulkanicka voda pumpovana do mesta. Je zde take museum, obchody a restaurace. Z jeji ploche strechy je 360 st. rozhled na mesto.
21.8. plujeme zapadnim smerema 22.8. jsme v “Prins Christian Sund” v Gronsku, autonomni oblasti DANSKA. Dalsi den kotvime u mestecka Qaqortog v jiznim cipu Gronska, kde bydli asi 3,500 obyvatel. Tendrem ke brehu a individual prochazka pristavem a mesteckem s kamerou a videem. Nasleduje den na mori s prednaskami.
25.8. kotvi “Maasdam” u severniho vybezku ostrova Newfoundland, jenz je provincii KANADY. Tender ke brehu a pak busem z vesnice St. Anthony k turistickemu centru “L’Anse aux Meadows.” Zde byly objeveny zaklady vikingske vesnicky z doby pred 1000 lety. Mame zde 2,5 hod. na prohlidku turistickeho strediska, zakladu vikingske vesnicky a predstirane vesnicky z doby Vikingu. Pristi den pristavame v hlavnim meste provincie Newfoundland, St. John’s. Zde mame vylet autobusem po meste a jeho okoli.
27.8. mame zakotvit u francouzskych ostrovu St.Pierre a Miquelon, ktere jsou zbytkem puvodne velke casti Severni Ameriky, kterou Francouzi vlastnili. Avsak od rana slysim na interkomu, ze pro spatne pocasi a dalsich par problemu u tech ostrovu nezastavime. Pritom pocasi je krasne a nase lod je daleko od tech ostrovu. To me ovsem rozciluje. Vim, ze se ty lodni spolecnosti snazi prodlouzit cas na mori, aby mohly mit otevrene kasino a lodni obchody, coz nemohou delat pri zakotveni. Stezuji si u posadky, ale neni mi to nic platne. Travime tak dalsi dva dny na mori.
Rano 29.8. pristava “Maasdam” v Bostonu, Massachusetts, USA. Tim nase cruise je u konce. Dopoledne odjizdim taxikem do meho hotelu. Pristi dva dny vetsinou prsi. S destnikem v ruce pokracuji v prohlidce mesta. Odpoledne 31.8. me bere taxi na letiste. Z Bostonu letim s United Airlines do Los Angeles. V LA si beru auto u AVISe a jedu domu do Visty, kam prijizdim pred pulnoci.

Cestovni kancelar: Holland America Line (HAL) s pomoci Spiekermann Travel Service
Who took part: “Maasdam” muze ubytovat 1,258 pasazeru a 560 clenu posadky
Maasdam: 55,451 brutto tun, delka 220 m, sirka 31 m, maximalni rychlost 21 knots.