My Brother the Traveler in Haiti

Haiti – Citadella a Sans Souci
sobota  24. ledna 2015

Patrne nejpusobivejsim mistem pro navstevniky Haiti je Citadella tycici se vysoko v horach a zbytky palace Sans Souci na jejich upati.

Za krasneho pocasi odjizdime pred 9 hod. s Joannou autem s ridicem na prohlidku zminene Citadelly a pod ni leziciho palace Sans Souci. Projizdime druhym nejvetsim mestem Haiti, Cap-Haitian, v nemz se prave probouzi k zivotu sobotni trh. Po pekne asfaltce pokracujeme primorskou rovinou s poli cukrove trtiny, kukurice a sady bananovniku. Ac v Haiti existuje mistni doprava, chodi podel silnice hodne lidi pesky tak jako ve vetsine zemi tretiho sveta.

V 9:30 hod. prijizdime do mestecka Milot na upati strmych hor. Bez zastavky pokracujeme po dlazdene silnici do horskeho masivu. Na svahu za mesteckem jsou zbytky palace Sans Souci. Na zacatku 19. stoleti to bylo sidlo rodiny krale Henriho Christophe. Avsak pri zemetreseni v roce 1842 byl palace znicen. Za nim zacina velmi prikra silnice. Sem tam po ni jdou  lide s pytli yam na hlavach. Yam je rostlina, z niz se ji koren, proto je take nazyvana “sladke brambory.” Je to jedna ze zakladnich potravin zdejsich obyvatelu.

Citadella se zdviha ve vysi 900 m nad okolim. Byla postavena kralem Henri Christophe na obranu proti Francouzum. Te to zemetreseni neublizilo.

Po krkolomne jizde umoznene pohonem vsech ctyrech kol nasi Toyoty, prijizdime v 10 hod. do mista, kde jizda aut konci a turiste pokracuji dalsich snad 300 ci 400 verikalnich metru k Citadelle na konich. Zde se na nas soustreduje pozornost mistnich prodavacu suvenyru. Kazdy ukazuje zbozi, oznamuje sve jmeno a pta se na nase.

Brzy se mi z cihlove zidky podarilo vyskrabat na kone (rozhodne jsem se na nej nevysvihl). V sedle mam pocit, ze z neho musim kazdou chvili spadnout. Nastesti za muzem, ktery kone vede, jdou 2 jini, jeden na kazde me strane, kteri by me (snad) pri padu zachytili. Mam pocit, ze kun pode mnou je maly a moc hubeny. Snim o kladrubskem koni, na kterem bych se citil bezpecneji. Je mi jasne, ze moje pruprava v jizde na koni v 6ti letech na chrudimske pouti, nebyla dostatecna.

Obdivuji lidi kolem koni a ovsem ty kone pri vystupu do prikreho svahu. Joanna je za mnou na jinem koni asi s podobnymi pocity. Modlim se, abych stastne dorazil k Citadelle.

Po pul hodine prikreho stoupani jizda na koni konci u prvni zdi Citadelly. Cely zdrevenely slezam z kone na hlaven kanonu (zde neni zidka) s pomoci dvou mistnich lidi. Pri slezani jsem chtel dat kazdemu z me antorage 50 gourdu  To se jim zdalo malo. Chteli 500 gourdu  dohromady. Davam jim je.

S pruvodcem, ktery se zde zniceho nic objevil, vstupujeme do Citadelly. Seznamuje nas s  historii mista a duvody k jejimu postaveni. Je to mohutna pevnost postavena z kamennych kvadru. Citadela byla budovana od roku 1805 a prace na ni skoncily po smrti krale v roce 1820, ac nebyla zcela dokoncena. Na dokonceni stale cekaji interiery. Pevnost nemela ani moznost vystrelit ve hnevu. Po nahlednuti dovnitr zustavam venku, zatimco pruvodce provazi Joannu jejimi prazdnymi prostorami. Fotografuji tady vystavena dela a naskladane delove koule.

Po hodine venovane Citadelle se vracime k nasim konim. Na jejich hrbetech pak   sestupujeme z hor. Nevim, zda je lepsi splhat na koni nahoru ci sjizdet dolu. Po necele pul hodine jsme v miste, kde ceka nase auto. Opet se na nas vrha nekolik mistnich prodavacu. Hlavne proto, abych dal neco do ekonomiky teto zeme, kupuji od jedne z nich zajimavou voodoo masku. Pozdeji, jiz schovan v aute, si beru dve sosky a dalsi masku od jine. S nasim pruvodcem, ktery se k nam pripojil az v Citadelle, odjizdime autem ve 12 hod.

Ve 12:15 hod. vystupujeme z auta nad mesteckem Milot u ruin palace Sans Souci Ve sve dobe (na zacatku 19. st.) byl prirovnavan k Versailles ve Francii.