Svycarsko
Pres noc exulantem Streda 21.srpna 1968 Jdeme po perone nadrazi v Lucernu. Nahle Aramis ukazuje na zvlastni vydani novin Blick-Extrablatt: Mitten in der Nacht: Sowjets ueberfallen CSSR (Uprostred noci Soveti prepadli Ceskoslovensko) je vysazeno ohromnymi cernymi literami. Jsem jako opareny. Kupuji za 20 Rappen jeden vytisk. Nejsme schopni slova. Zcela mechanicky nastupujeme do predtim zvoleneho vlaku na Zuerich. To je hrozne. Vcera jsem u znamych v Bernu rozvijel sve plany, byl jsem plny nadseni. Je mne priserne tezko. Co rodice a sestra? Pred nekolika lety bych snad nemel tolik duvodu pro navrat, ale nyni? Studium, byt a ten nadseny zivot v poslednim pul roce. Vse se zda ztraceno. Aramis je znacne klidnejsi. Vzdy chtel zustat nekde v cizine, nema byt, nestuduje. Jeho svazky v rodine jsou daleko volnejsi. Uklidňuje mne. Rika, ze mame temer 4 dny moznost pokracovat v planovane ceste a teprve potom se rozhodnout. Na nadrazi v Zuerichu prijizdime v poledne. Kupuji dalsi noviny, snazim se je cist ale rozumim jen neco. Aramis zatim telefonuje do Bernu k nasim znamym. Neposlouchali ranni zpravy, takze take nic nevedi, mame se vsak hned vratit zpet k nim. Rozhodujeme se, ze zkusime jet stopem. Penez mame malo a nyni je budeme potrebovat. Je krasne slunecne pocasi. Mesto kypi zivotem. Jsme trochu bezradni, kterym smerem se vydat na vypadovku k Bernu. Aramis me postrkuje, abych se zeptal. V Italii obstaraval vse anglictinou, ale od prijezdu do Svycarska je rada na mne. Pritom si z nemciny jiz temer nic nepamatuji. Krkolomne se ptam nejakeho mladeho muze. Doporucuje tramvaj c. 4, protoze je to daleko. Jeji stanice je prave pred nadrazim. Kolem 13. hodiny jsme na konecne u vypadovky. Aramis pripina na svoji tasku nasi vlajecku a ja noviny s palcovymi titulky o prepadu na svoji. Doufame, ze to zabere. Aut prilis mnoho nejezdi. Zastavuje nam jen jedno, ktere vsak nejede do Bernu. V 15 hodin se vracime tramvaji na nadrazi, jime svacinu, kterou jsme rano dostali na cestu. Jdu se zeptat na vlak, jizdenka stoji 16 Fr. To nam toho jiz moc nezbyde. Po navratu k nasim znamym se stridave divame na televizi, mluvime o tom, co se deje a co bychom meli delat. Dozvidame se, ze je pro nas dulezite, abychom si zvolili ve Svycarsku spravny kanton, neboť v ruznych kantonech jsou ruzne moznosti. Bern je hezky, ale temer bez prumyslu. Za nejlepsi povazuji Zuerich, neboť je to pry sympaticke mesto a je v nem soustreden prumysl. Doporucuji nam navstivit jejich znamou ceskou ucitelku. Dostavame adresu, kde uci a doporuceni, v ktere dobe ji muzeme navstivit a dale mapy Svycarska, Zuerichu, kalendar, desky s dopisnimi papiry a znamky. Take dalsi adresy starousedliku z ceske mensiny. Ctvrtek 22. srpna 1968 Do Zuerichu se vracime stopem, tentokrat nas ihned vzal u cerpadla na vypadovce chlapik s VW. Jdeme do skoly za pani ucitelkou. Vola do imigracniho uradu, kam s nami jde po 14 hod. Jsme rozhodnuti pozadat o azyl. Zda se, ze take nic jineho nam nezbude. Zlepsi-li se pomery, verime, ze se i tak budeme moci vratit. O azyl se vsak musi zadat na policii. Bydlet zatim muzeme v nocleharne v Limmathausu. K nasemu udivu dostavame kazdy 25 Fr na pet noclehu v te nocleharne a 40 Fr na stravu na ty dny. Zitra mame prinest potvrzeni o zaplaceni noclehu. Nalada se nam tim znacne zveda. Pani ucitelka nam dava 10 Fr na obed, ktere ji pro nas dal mlady ucitel ve skole. Neco mame z drivejska. Vypada to, ze zle nebude, i kdyz po ceste Italii mam jiz jen jedine kalhoty, na kterych jsem ve Florencii musel cernou niti spravovat diry (kalhoty jsou hnede). Mimo to pak jiz jen 2 kosile, rezervni pradlo, tricko, svetr a priserny susťak, kravatu, satek na krk a znicene reminkove sandaly, nejake kapesniky, 2 rucniky a uterku. Dale pak kameru, fotoaparat, spaci pytel, tasku a slamak z Rima. Neni toho majetku tedy mnoho. Vecer travime na manifestaci protestujici proti vpadu do Ceskoslovenska. Na podiu se stridaji recnici. Vetsinou jim nerozumim. Je tu plno transparentu. Ozyva se sborove volani : Dubcek - Svoboda. Nejaci mladi lide chodi s rozprostrenou cs. vlajkou, do niz Svycari hazi penize na podporu Cechoslovaku, kteri jsou nyni ve Svycarsku. Ve 22 hodin konci oficialni program. Z pod tribuny se ozyva zpev nasi hymny. Skupina Cechoslovaku si navzajem sdeluje nejnovejsi udalosti. Vsichni jsou ve sportovnich uborech tak, jak je neocekavane udalosti zastihly. Ozyva se volani prekvapenych znamych, kteri se tu nahodne schazeji. Nekteri resolutne odmitaji navrat, jini se chteji vratit. Jeden hoch vypravi o vcerejsi bourlive demonstraci v Bernu, kdy policie musela zasahnout, aby nebylo zdemolovano sovetske vyslanectvi. Po chvili se objevuje nejaky pan, predstavuje se. Je jakymsi predsedou Cechu ve Svycarsku. Podava ruzne informace. Pak na na pozadani rika, abychom se sesli na tomto miste zitra v 15 hodin, ze zatim obstara nejakou mistnost, ve ktere si budeme moci vse povedet. Vseobecne panuje takova nadsena a i vlastenecka nalada. Vracime se k nocleharne, do Zuerichu jsme vubec nechteli jet a nyni tu budeme jiste nejdele ze vsech mist, ktera jsme pri letosni dovolene navstivili. Pocitam finance: mam 47,60 Fr; 10 $; 130 rakouskych silinku. Patek 23. srpna 1968 Na policii jsme v 8:30. Je tu nekolik Cechu, vsichni jsou zmateni a nevedi, co delat. My jsme rozhodnuti pozadat o azyl. Nicmene urednice s nami o azylu nechce mluvit a jen prodluzuje pobyt za svycarskou stranu do 31.8.1968. Mame tedy dalsi tyden v suchu.
Vylety - dalsi informace a obrazky:
Svycarsko 2019
Svycarsko 1992
Svycarsko 2005
Svycarsko 1968/1969