Australie
neděle 2. října 1988 - Ayers Rock / Uluru Budík v Yulara Resortu mě budí v 5:30 hod. Odjezd k Ayers Rocku (Uluru pro austalské domorodce) je v 7 hod. Slunečno. Obloha je čistá. Autobus zastavuje po 25ti min. pod Ayers Rockem, a to v místě, kde začíná řetěz, s jehož pomocí lidé šplhají na tu skálu. Tato skála je velmi příkrá, avšak všude jinde jsou stěny Ayers Rocku prakticky kolmé. Lidé podél toho řetězu připomínají proud mravenců. Ayers Rock je 3.6 km dlouhý a nad rovným terénem vystupuje do výšky 348 m. Snad 2/3 skály je ukryto pod zemí. Má to být největší skála na světě. Začínám šplhat v 7:30 hod. Zatím, i přes příkrý svah, to není nad mé síly. V 1/3 výstupu, začínám mít obavu, jak zvládnu sestup. Pohled dolu k úpatí hory mě straší. Chvíli sedím na zemi a uvažuji, co dělat. Rozhoduji se, že raději sestoupím z této výšky, než později z vyšší. Brzy však zjišťuji, že sestup je celkem snadný. Po sestoupení asi do poloviny předešlého výstupu dělám nové rozhodnutí, že přece jenom na tu slavnou horu vylezu. Myslím však, že jsem vyplýtval část energie a už se mi tak dobře nevystupuje. Navíc díky příkrosti Rocku je člověk hodně předkloněný, pohybuje se téměř v podřepu a brzy ho bolí kolena. Ke konci řetězu, který vede až na plošinu na vrcholu, mám pocit, že mně kolena úplně změkla. Výstup trval 40 min. Chvíli se nemohu na nohy ani postavit. Sedím na zemi a pozoruji lidi jdoucí víceméně po rovině někam ke středu hory, kde je snad triangulační bod. Překvapují mne staří Japonci a Japonky, pro které (alespoň se mi zdá) není výstup na Ayers Rock žádný problém. Na začátku mého výstupu byla příjemná teplota, ale ta se zvyšuje každou minutou. V 8:20 jsem natolik odpočatý, že se vydávám na cestu zpět. Sestup jde dobře, dole jsem po 20 minutách. Mám žízeň, piji coca-colu, kterou jsem si vzal sebou. Jdu se podívat na nedaleké jeskyně v masivu Ayers Rocku v tak zv. Kantju Gorge. V jeskyních jsou malby domorodců, původních obyvatel, kteří obývali tuto oblast víc než 22 tis.let. Po chvíli se vracím k autobusu. Sužuje mne vedro, piji studenou vodu, která je k dispozici v autobuse. Následuje objížďka kolem Ayers Rocku. Jedeme proti směru hodinových ručiček. Asfaltová silnice kolem skalního útvaru je asi 12 km dlouhá. Řidič/průvodce nám ukazuje další malby v jeskyni s jezírkem. Při příchodu vyrušujeme pár brouků ve vodě. Podle řidiče se voda dá pít, pokud v ní je něco živého. Voda bez života může být otrávená. Slunce praží a je horko, čapka proti slunci se hodí. Koupil jsem si ji před pár dny v Alice Springs. Další zastávka je fotostop s Olgas v dálce. Olgas (Kata Tjuta u australskych domorodců) je přírodní horská formace a kulturní památka domorodců, která se nachází cca 32 km severozápadně od Ayers Rocku. Navštívil jsem ji včera. Na této zastávce jsme upozorněni na útvary na úbočí Rocku. Jeden z nich je “Noru” (mozek). Útvary a otvory mají jména dle tvaru, který připomínají. Brzy na to přijíždíme k Kantju Gorge s velkým vodopádem (pokud ovšem prší). Sem jsem došel předtím z parkoviště. Bez další zastávky, pokračujeme k Ranger Station, u níž je rekonstrukce aboriginal vesničky. Turisté nakupují v krámku suvenýry. Já si kupuji jen coca-colu. Mezi turisty vidím hodně mladých Japonců. Před polednem opouštím tyto majestátní skalni útvary.
Vylety - dalsi informace a obrazky:
Australie 2016
Australie 1979
Australie 2012
Australie 1988
Australie 1992